Můžeme žít v míru? Tady, teď a s tím kým jsme?

with Žádné komentáře

Ve světle současných událostí, kdy vidíme miliony lidí v pohybu, hledající útočiště, klid, mír a domov. Se můžeme ptát, zda jsme vůbec schopni míru dosáhnout a co k tomu potřebujeme? Kde může vzniknout, jak se rozšíří a hlavně, jak se uchová.

Mír a válka

Každá válka vzniká vyhrocením konfliktu, a konflikt rozdílnými pohledy na svět. Na to co je moje a co tvoje, na naše práva, na naše povinnosti, na to co je přirozené a co ne. Žijeme v době, kdy se svět zmenšil natolik, že můžeme mluvit s lidmi na druhé straně naší planety a v rozmezí jednoho dne, jsme schopni i odcestovat na opačnou stranu Země. Věci, které používáme každý den, byly vymyšleny a vyrobeny v nejrůznějších místech světa z materiálů, které pochází opět z různých míst. Jsme provázáni a postupně by nám snad mohlo dojít, že neúspěch jednoho povede k neúspěchu druhého. Pokud tedy jeden na sebe nestrhne veškeré zdroje a možnosti například výroby.

To je obecný ekonomický pohled. Obchodu se daří v míru, nejrozvinutější země světa si asi rozmyslí válčit na svém území. Tím nechci zapomenout na obchod se zbraněmi a válečnými technologiemi. Kde se bude ale střílet? Asi ne na Manhatnu. Ekonomický rozvoj, blahobyt společnosti je často důvodem uchovávání míru. Ale rozdílné kulturní tradice, jsme zatím často neřešili. Je něco, jiného s někým na dálku obchodovat a posílat si zboží a něco jiného žít společně v jednom domě, v jedné ulici.

holubice - mírS nejnovějšími světovými událostmi se otřásá multikulturalismus v základech. Ale kdo přemýšlí o tom, jestli ustoupit i od cesty globalismu, kdy je svět natolik propojený? Izolovat se? Nyní? Jednoduché společné žití asi nefunguje. Jak tedy dál? Když vidíme jednotlivé kultury jako sourozence. Proč bychom měli tvrdit, že některý z nich je nadřazený jinému a jiný je podřadný? Všichni mají svoji hodnotu. Je snad západní svět lepší, protože má více rozvinutý průmysl a životní standard je mnohem vyšší? Nebo je vzácnější kultura, která za každou cenu ochraňuje náboženskou víru a tradici? Nebo snad země s největším nerostným, či kulturním bohatstvím? Kdo je vzácnější, podle koho by se měl řídit svět?

Společnost jako rodina

Pokud žijeme jako sourozenci v rodině, máme tam starší a mladší sourozence, kteří v ní žijí. Občas se sváří, jindy si pomáhají a užívají spolu nádherný čas. Každý z nich jiný, s jinými talenty a dovednostmi, jinými zájmy. Pokud se spolu nejsou schopni domluvit nastupují rodiče, zdroj jejich života, jejich ochránci a mentoři, průvodci světem a Ti, kteří jsou více či méně uznáváni všemi. Ti pak zjednají mír. Určí, kdo kolik musí ustoupit, pomohou jim se navzájem pochopit a povedou diskuzi o tom, jak příště znovu a lépe.

planeta Země - mírJaké je tedy řešení?

Takto je to možné s rodinou, jak potom ve městě, společnosti, státu? Všude existuje někdo takový? Je sice většinou pouze cesta trestu a málokdy se mluví o tom jak znovu a lépe, jak si navzájem pomoci a tak. Ale je tu snaha takového místa. A ve skutečnosti existuje i globálně. OSN, mezinárodní soud, …podobné instituce existují ohledně ekonomiky a všech oblastí života. Jde ale o jejich mandát. Bude se organizace řídit západním, nebo východním myšlením? Ekonomickou prosperitou nebo základními právy člověka?

To co jasně v dnešní době, v době kdy už není cesty zpět od společné globální cesty, potřebujeme je společné lidské hodnoty. Společný přístup k životu, k lásce, k rodové linii. Jakou mají hodnotu a jak je dobře pěstovat a chránit v prostředí svobodné společnosti.

Leave a Reply